Jmenuji se Tom, jsem lev.

A jsem na to k*rva pyšný! 
Jeho "kapitál" je v příjemném vystupování, inteligenci, vytrvalosti a cílevědomosti, díky kterým má většina Lvů v životě úspěch.   <--- nebyli by jste?!


Na horoskopy, a podobné (pro někoho) pí.. blbosti docela věřím. Vlastně začal jsem po tom, co se to začalo plnit. To že jsem lev - vůdce, organizačně schopný a reprezentativní moje okolí ví - moc dobře ^ ^. Přeju si magickou lásku, ve který budu velkorysý a romantický <- pokud mě chceš, piš SEM <- (zn.: spěchá)


Jako lev mám ale pár výhod. 
1) nestydím se - seznamovat se, bavit se
2) rozdávám radost - to je pravda - prý (poznámka autora: jen když mám dobrou náladu)
3) jsem schopný pracovat - (poznámka autora: buzerovat ostatní), a nevadí mi to
4) jsem král zvířat - bez komentáře =D ^ ^

Na druhou stranu, osud se dá přechcat - "zlomíš si kotník - dávej si pozor" <- a já pak blbec nejdu ani na Zumbu... "Tenhle týden by sis měl dávat pozor na peníze, někdo Tě obere!" <- výhoda je si to přečíst dopředu, investovat (utratit je za kraviny) a máš týden klid.

A pokud na znamení věříš, nech si ho vytetovat na pr*el.. Doporučuju ^ ^

IQ v posteli...

.. ???
S problémem - demencí, jsem se setkal v posledních dnech hodně krát.
Poprvé se musel zamyslet po návštěvě divadla a hry - Růže pro Algernon. Pro ty co neznají - chlap s IQ 68 chce podstoupit operaci, která mu ho má zvýšit více než 3x.
"Následující text obsahuje spoiler"
Trvá to sice nějakou dobu, ale IQ se mu opravdu zvýší a začne si všímat, že si z něj lidi dějalí srandu a doktor na něm chce vydělat. Ke konci se jeho mozek vrací do původního stavu (demence) a on umírá. Myslíte si, že je lepší být hloupý napořád? Nebo je lepší poznat něco nového a zaplatit za to životem? <- já osobně bych si vybral druhou možnost. Takže každopádně skvělý kulturní zážitek, ale kdybych to měl rozebírat dál - vživotě byste ten článek ani neotevřeli jak by byl dlouhý, takže pokračování někdy příště.

Další skvělý "kulturní zážitek" se může naskytnout v případě,  kdy se chystáte vyspat s hloupým člověkem. Je IQ důležité v posteli? Bude člověk, který je v životě úplně k ničemu dobrý? Prý v tomto případě na intelektu nezáleží - taky v to doufám, protože jinak se s ní se*u zbytečně...

Pořád někde..

..... pryč? 
Ve škole jsem nebyl už docela dlouho - myslím teda pořádně - s písemkama, domacíma úkolama.
To vše jen díky tomu, že prý dokážu myslet a používat kameru.. Jsem za to šťastný.
Před měsícem jsme jeli do Vídně. Taky teda do Olomouce, na který jsme se zrhuba měsíc připravovali, chystali kulisy a scénář. Téma projektu Comenius - památky UNESCO (Sloup nejsvětější trojice a Lednicko-valtický areál). Do Vídně jsme toži jeli "navazovat partnerství" s nějakým gymnáziem. Paráda. Za několik hodin strávených před kamerou a taky za ní bylo hotovo a my jsme se mohli jen tak poflakovat po Mikulově. Krásné město. Krásná hospoda v anglickém stylu ^ ^. Další den cesta do Vídně. Sice chvílema pršelo, ale i tak má to město svoje kouzlo. Celé dopoledne jsme se věnovali prohlídkám a fotili se.  Odpoledne na nás čekalo nakupování! Celá ulice plná obchodů a hlavně - DIESLU!.. Žádný trenkofil by tam neodolal! Večer by se logicky mohlo zdát, že budeme vyčerpaní a půjdeme spát. Na hotel jsme se po ochutnávkách vína (samozřejmě že jsme neměli ani kapku) dostali kolem 22 h. Všichni se klidně osprchovali a převlékli do pyžama... když v tom do pokoje vtrhla Tereza se slovy: "DOLE JE DISKOTÉKA"!!! Nevěřili by jste, jak krátkou dobu pak trvá člověku úplně nový účes (ještě s mokrými vlasy ze sprchy) + převlečení. Jak jsme později zjistili, byla to spíše taková "diskotéka", (protože se jindy klidný bar zvrhl v diskotéku) - ale VŮŮBEC nám to nevadilo! Od jedenácti do čtyř do rána jsme poznali skupinku Francouzů, kluka ze Srbska? (už si nějak nevzpomínám odkud přesně.....) a spoustu (určitě) zajímavých lidí! Z této noci mám skvělé postřehy! 1) koktejl co hoří je super, 2) tričko na opilé Francouzce nevydrží déle než 10 sekund, 3) tancovat se dá i na střepech (dokonce i Zumba), 4) je velice nevhodné smát se ve 4 ráno jen v trenkách na chodbě hotelu někomu, kdo tam převlíká peřinu, protože v pokoji už většina spí.
To, že jsme navštívili Schönbrunn, jeho skleník, barevný křivý dům a to, že jsme na svačinku, snídani, oběd, svačinku, večeři jedli Chickenburger z mcdonaldu za 1,30 € taky nezapomenu ^ ^.
Nemůžu se dočkat mojí další "pracovní" cesty, tentokrát do Brna a Prahy!

Miluju tě, pi*u pi*u

Jací vlastně jsou? Skoro stejní jako my. Na první pohled hodní, milý, pozorní. Někteří. Tenhle skoro týden se mi líbil. Měl jsem šanci poznat zhruba 30 frantíků. Všichni byli ubytováni doma u kamarádů, s kterýma se seznámili přes net. Já neměl nikoho. Byl jsem tam od toho, abych si s nima užíval a točil je. V pondělí večer přijeli a ubytovali se. Já je ale viděl až v úterý ráno, na prezentacích. Jak jsem psal výše, na první pohled jsou dokonalí. Většinu prezentací ticho. Když se ale začali bavit mezi sebou, a více se projevovat, bylo jasné, že některé vlastně ani poznat nechci. Kouřit a pít před (s) učiteli je myslím i pro nás trošku hardcore. Hold né všichni mají štěstí na dokonalého Francouze. Ve středu se byli podívat ve Štramberku a odpoledne na radnici. Vypadali, že je docela i zajímá všechno okolo. Do kamery mi obvykle říkali, že jsou Češi skvělí, usměvaví a že je naše město krásné a barevné. Ve čtvrtek jsme brzo ráno vyrazili do Kopřivnice, kde se byli podívat v nějaké firmě a my mezitím nakupovali - bublifuk, tamagoči (aby mi nebylo líto, že nemám žádného Francouze) a míček na provázku. Odpoledne jsme pak vyrazili do Ostravy, tam jsme se podívali dolů do dolu a hurá na shopping do Avionu. Nedivil jsem se, že se jim zdá u nás všechno levné. Nakoupili si od triček, mikin až po kalhoty nebo různé doplňky. Já měl taky konečně šanci poznat trošku víc například Lisu nebo Huga. Hned po 30 minutách jsem byl naprosto ohromen. Jsou úžasní (ti dva), prostě přesně takoví, jak si Francouzy představujeme. Zbytek odpoledne a večera jsme strávili cestou domů a flákáním se po městě a hospodách. V pátek nás čekalo už jen rozloučení a zamávání odjíždějícímu autobusu. Čekal jsem ale, že to bude jednodušší. Sám jsem byl překvapený, co semnou udělala představa, že už je jako jediný asi v životě neuvidím (jelikož jsem neměl žádného doma, do Francie za nima jako ostatní příští měsíc nepojedu). Lisa, Hugo, Victoire, Justine, Quentin, Kevin, Thomas and Caroline - i really miss you. Byl to úžasný týden. Teď už jen zbývá sestříhat video, napsat zprávu a složku Épinal nadobro zavřít.... Jen na to, co jsem řekl Lise už nikdy nezapomenu. 

Don't worry....

.... be anonymous
Chvilkový vztek? Nebo snad plánovaný teror ^ ^ :D ?
Občas se nad tím prostě pozastavím a přemýšlím, jestli to těm lidem opravdu dělá radost, nebo snad dodává sebevědomí? Podle mě je to jen slabost. Sednout si za počítač a napsat někomu esemesku z neznámého čísla je ještě v pohodě, co teprve založit si kvůli tomu email, nebo dokonce falešný facebook profil...
Pak přichází klasické a ohrané zprávy typu - zabiju tě - nesnáším tě (to v tom lepším případě). V tom horší pak miluju tě, chci tě. Časem se dá ale zvyknout skoro na všechno - nebo to taky můžete brát, že někomu uděláte radost - nebo dokonce o tom napíšete status. Takže krásný den!  773 299 515 - pište ^ ^