Příběh o špatné noze..

.. a zadkem vzhůru.

Byl jednou jeden chlapec. Tento chlapec měl kolem sebe spoustu kamarádu, skvělých spolužáků, dokonalou práci a většinou úsměv na tváři. Jednoho propršeného dne se ale necítil vůbec ve své kůži.
Bolest hlavy, břicha a ještě k tomu to počasí. Na každém slově kohokoliv cítil jen to špatné.....

... aneb "Dnes jsem přiletěl z Marsu!"

Tohle se mi fakt ještě nestalo a doufám že dlouho nestane. Taková debilní souhra náhod a všeho okolo! Od ranního skvělého a "milého" probuzení až po naštvání se nad vytelkým pitím v tašce a rozdrceným zbytek svačiny.

Nyní kousek dnešního harmonogramu:
ranní nestíhání, dopolední nestíhání se studiem, dopolední hádka ("konzultace projektu"..) polední nestíhání při obědě, všichni kolem nasraní, odpolední hádka ("konzultace projektu"), odpolední totální nasrání, večerní hádka, večerní dojeb.

Dnes je přesně jeden z těch dní, kdy se ani v zrcadle nepoznám.

Jarní únava? Spíš asi přechod nebo tak něco. Jen zkontrolovat správnost matematických postupů za kamarádkou a rychle sebou švihnout do postele a modlit se, ať zítra v 6:59 jsem už Já jako já a ne ten hloupý nasraný Pedobear.

Děkuju všem, co to semnou i přes nepříznivé okolnosti dokážou vydržet a usmívat se na mě - já bych se kopl do prdele.

"To se mi líbí..."

Aneb příspěvek o všem pozitivním.

Nedávno jsem se setkal s docela zajimavým názorem zrovna ve chvíli absolutního "pocitu vyhoření" a zavalení vší kritikou na nejen moji osobu.

Společnost je v dnešní době údajně nastavena na "chválit se může a kdykoliv kritizuji, je to jen projev závisti a nenávisti". Je to pravda? Já jsem docela vztahovačný člověk (přiznávám) ale jakoukoliv rozumnou kritiku snad zvládám a občas se nad tím i zamyslím.

Problém "To se mi líbí" z prvního pohledu : - "Ahoj Mami, mám jedničku z češtiny, jedničku z matiky, jedničku z chemie, dvojku z fyziky, jedničku z.......... jedničku z .... a jedničku z blá blá... jo... a mám taky trojku ze zemáku...". Odpověď : "PROČ MÁŠ SAKRA TROJKU?". Nemyslím, že jsem jediný komu se toto někdy stalo. Můžeme to brát ale zrovna pozitivně, protože kdy jindy se setkáme s touto "objektivní kritikou", bez toho, abychom hledali nějakou křivdu nebo nenávist kritizujícího.

Problém "To se mi líbí" z druhého pohledu : - Facebook. Proč tam chybí tlačítko "to se mi nelíbí?". Nevytváří tohle omezení vyjádření osobního pocitu trošku klamavý dojem, že se všem všechno líbí a že všichni souhlasí. Vždyť už jen ta blbá sociální síť zakazuje kritiku, stejně jako společnost.

Každý by měl umět říct základní věci přesně tak jak je cítí - ano, ne, líbí, nelíbí, chci a nechci. Né se jen za něco nebo za někoho schovávat. Achjo, díky za přečtení ^^.