Byl jednou jeden chlapec. Tento chlapec měl kolem sebe spoustu kamarádu, skvělých spolužáků, dokonalou práci a většinou úsměv na tváři. Jednoho propršeného dne se ale necítil vůbec ve své kůži.
Bolest hlavy, břicha a ještě k tomu to počasí. Na každém slově kohokoliv cítil jen to špatné.....
... aneb "Dnes jsem přiletěl z Marsu!"
Tohle se mi fakt ještě nestalo a doufám že dlouho nestane. Taková debilní souhra náhod a všeho okolo! Od ranního skvělého a "milého" probuzení až po naštvání se nad vytelkým pitím v tašce a rozdrceným zbytek svačiny.
Nyní kousek dnešního harmonogramu:
ranní nestíhání, dopolední nestíhání se studiem, dopolední hádka ("konzultace projektu"..) polední nestíhání při obědě, všichni kolem nasraní, odpolední hádka ("konzultace projektu"), odpolední totální nasrání, večerní hádka, večerní dojeb.
Dnes je přesně jeden z těch dní, kdy se ani v zrcadle nepoznám.
Jarní únava? Spíš asi přechod nebo tak něco. Jen zkontrolovat správnost matematických postupů za kamarádkou a rychle sebou švihnout do postele a modlit se, ať zítra v 6:59 jsem už Já jako já a ne ten hloupý nasraný Pedobear.
Děkuju všem, co to semnou i přes nepříznivé okolnosti dokážou vydržet a usmívat se na mě - já bych se kopl do prdele.
Žádné komentáře:
Okomentovat